Stopy snu
19. 10. 2007
Ve své vlastní duši
Sedím v duši osamělého
Jdu svou cestou
Sedím ve své duši
Nevnímám okolí
Chápu vás
Nechápete mne
Jsme stejní a tak rozdílní
Naštěstí
Cihlová zeď tyčí se nad mou hlavou
Taky nad vaší
Nedíváme se však na stejné cihly
Každý na jiné
Dělí nás naše duše
Každý sedíme v té své
Někdo však za blánou někoho jiného
To je ten rozdíl
Poodhrnula jsem ten závěs
Poznala poznání
Stojím na druhé straně
Miluji
Ten pocit být svá
Ten pocit blízkosti těch, co závěs odhrnuli
Ten pocit mít přátelství přátel
Co sedí ve své vlastní duši
Kapky ze snu deště
Šedivé mraky kradou sen,
Kradou naději a věří v déšť,
Rosa se sklání nad tvým pohledem,
Dej mi naději a dám ti sen.
Hvězdy se skrývají za mraky,
Slibují, nabízí pomoc zoufalým,
jako odvaha se ztratí v noci,
podvedou nás se strachem.
Věřila jsem tajemství,
Svému nádhernému snu,
Sen však podvádí mě jako strach
A odvaha šla spát.
Déšť. Kapky kapou na střechu
a dopadem uklidňují zmoklé duše.
Slzy už vyschly a hledají si cestu
Tam, kde není déšť.
Kde není déšť je čas,
Zahojí rány opilého srdce,
Ale nedá zapomenout tam,
Kde rozum není.
Přichází světlo jak spásná naděje,
Jako naděje všech mých dnů,
Kdy sním a doufám a věřím,
Že budu s tebou v našich snech.
Snění
Hladina světla přikrývá mě tmou
Dýchám její prach
Stlačuje mě do volného prostoru
Prším
Jsem kapkou dnu na cestě za nekonečností
Tam přilétám na orloji
Pláču světlo a chci být duší
Tvého prachu
Zanechávám smutky jako slova
Jdu skrz ně podél tmy…
…a sním.
Postata
Prstem obkroužíš
Otisk hrníčku
Nepřipomíná ti to nic…
Ani mračna na obloze
A písek mezi prsty
Co se sype dlaněmi
Mořskou řasu na tvém těle
Slzy na obzoru oblohy
Skutečnost tvého hrníčku
Co držíš lehce v ruce
Se rozpadne s první vzpomínkou
Která ti to vše připomene
Střepy minulosti
Vzpomínám a tiše doufám
Věřím a slzy tečou
Že půjdeme spolu někam
Kde nám city neutečou
Je to jen sen a zdání
Že tvé oči uvidím
Uvidím je aspoň z dáli
Sny kvůli tomu neprobdím
Vzpomínám na hvězdy
Co šlapaly mou tmou
Svítily mi na cesty
Nechaly mě samotnou
Pouze vzpomínky mě bolí v srdci
Jako střepy minulosti
A jednoduché bylo přeci
Jít a být si po milosti.
Křídla snů
Nechala se unášet oblohou
Snila o jeho snech
Stáli oba na nohou
Jeho pohled jí bral dech
Pátrala po hlubinách jeho tmy
Hledala světlo svých snů
Bláznivě doufala v sny
Cítila vůni jeho pohledů
Pocity jí rvaly duši
Poslední možnost se kamsi poděje
Doufala že aspoň tuší
Že ve snech je jejich naděje
…
Světlo měsíce se odráží v hladině snu
Odráží se v hladině skutečnosti
A sen dává sílu světlu
Našich opuštěných srdcí
Ty už pak nejsou opuštěné
Vyzařují svůj sen
Skutečnost má svou vlastní hladinu
A září
A v ten okamžik
Kdy se všechno odráží
Svítí a je skutečné
Člověk vzpomíná a miluje
List
List se snáší dolů
Chytám ho
Je krásný, barevný, nezapomenutelný
Věřím jen v něj
Je uložený v knize
Tak, aby vydržel
Kniha však padá dolů
A odplouvá vodou
A s ní odplouvá i můj list
Jediný, co jsem v něj věřila
Avšak na stromě je spousta jiných
Ale ne tak jedinečných
Procházím parkem a list se snáší dolů
Nechávám ho spadnout
Není to ten, který byl můj a v který jsem věřila
Odcházím pryč
List však na mě volá
Nenechá mě vzpomínat
Otáčím se, dávám mu šanci
A list zvedám
Pocit lásky
Tóny hrají v duši
Odchází pryč
Berou sebou rajskou hudbu
Která končí
Jdou jinam
Do jiné duše
Klást notu za notou
A rozechvívat srdce
A pak zase zmizí
Zničeho nic
Opuští prázdné řádky
Jdou tančit
Někdy se vrátí
Vyzpěvují a hrají
Ty tóny v naší duši
Říkají si pocit lásky
Všechno a ty
Slzy
Déšť
Hvězdy
To všechno a ty
Jdete v mých stopách
V stopách mého pohledu
V mém pohledu plném
Slz
Deště
Hvězd
Toho všeho a tebe
Poznání
Našlapuji lehce
Divočinou tvého dnu
Zvláštní tvary se linou
A já naslouchám
Říkáš, dívej se
Já našlapuji
Můj pohled doprovází tebe
Nevnímám to, co chceš abych vnímala
Nechci to znát
Ta všechna bolest z poznání
Mne obchází
A ty… našlapuješ lehce
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář